Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kterak si pro mě noví páníčci přijeli.

19. 1. 2009

Den D nastal 18.1.2009. To už mi bylo 7 týdnů a mohl jsem se vydat do světa. Páníčci vyjeli z domu brzy ráno a kolem 10:30 už je vítala Iva, Rinka a my jsme čekali s Milanem než si nás přijdou okouknout. Samozřejmě jsme se na ně s bráchama a ségrou hned vrhli, protože nové tváře jsme museli přivítat. Začali nás hladit a fotit a my je za to pěkně kousali. Když toho měli dost vzali mě ven na dvůr abych se proběhl. Myslel jsem, že bude nějaká sranda, ale místo toho mě máma Rinka zvalchovala a mě studil kožíšek. Abych si prohřál kožíšek a páníčci vyřídili všechno potřebné šli jsme do domu. Tam to bylo známé....smetáček tenisák a mámin pelíšek. Dostal jsem svůj první obojek (prý mi sluší), ale mě se moc nelíbí.Páníčci dostali čaj a výborné koláčky, podepsali na mě nějaké papíry a šlo se na finální focení. Potom se se mnou doma všichni rozloučili a šlo se k autu. Tam mi dali na obojek nějakou divnou šňůru a to se mi vůbec nelíbilo, chtěl jsem si všechno očichat a prozkoumat. Největší překvapení mě ale čekalo v autě. Tam byla schovaná kamarádka Klea. Byl jsem na ní ale moc akční a ona je trošku marod, tak se důkladně seznámíme až později. Cestou jsem skoro neplakal a pořád spinkal. První zatávka byla v restauraci, kde si páníčci nacpali pupky. Mě si tam všichni hladili a dokonce mě vzali ukázat do kuchyně kuchaři. Ale museli páníčkovi slíbit, že mě vrátí zase celého a živého. Pak jsme zase dlouho jeli až jsme dorazili do Brna, kde mi páníčci kupovali pelíšek. Vzali mě sebou na nákupy a já byl zase středem pozornosti....mám úplně vyhlazený kožíšek. Poslední zastávka byla v novém domově. Páníčci mi nachystali pelíšek s ručníkem,co voněl po mamince, Klea mi půjčila plyšáka kterého jsem jí zabavil v autě a dostal jsem večeři. Po večeři mě přišla omrknout páníčkova rodina....zase mě hladili a tulili. No a když se šli páníčci najíst vůbec jsem je nenechal. Dokonce jsem si už poznačkoval koberec, ale jinak chodím vzorně ven. Panička říkala, že máme doma prasátko,ale já ho nikde nenašel, tak to nechápu. V noci si panička nastěhovala spaní blízko mě aby mi nebylo smutno a mohli jsme včes běhat na loužičky.....uvidíme,co bude dál. Ale musím poděkovat tetě Alex, že nás hezky povozila autem :-D

 

Náhledy fotografií ze složky Cesta do nového domova