Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co jsem včera prováděl

5. 2. 2009

Včera jsem byl na výletě ve 2 městech. Napřed nás paníček s paničkou vzal autem do Zlína, kde jsem musel čekat s páníkem, než paničce vycucnou krev a potom jsem se s paničkou vydal na průzkum města. Město je hrooozně zajímavé místo. Tolik bordýlků k jídlu a lidí, co si mě chtělo pohladit. No žůžo. Na každém rohu nás s paničkou někdo zastavoval a chtěl si mě pohladit. Prý jsem moc krásné štěňátko a mám hebký kožíšek. Na přechodu jsem nevěděl kam dřív skočit, když kolem mě bylo tolik lidí a já si chtěl všechny očuchat. Nakonec mě panička vzala do obchďáku. Sice tam psi nesmí, ale panička mě chtěla ukázat kamarádce. Tam si mě zase muckali, ale byl jsem špinavý, tak to nebylo ono. Dokonce jsem se svezl na jezdících schodech a dole jsem v pořádku seskočil. Dalším cílem byl Vsetín, kam jsem jeli autobusem. Pan řidič chtěl po paniččce košík, ale ta zalhala, že ho má v batohu a tak jsme mohli nastoupit. Po cestě mě panička zabalila do deky a já cestu prospal v jejím náručí. Ani vystupovat se mi nechtělo. Na Vsetíně už na mě čekala Kobra-Klea. To bylo přivítání. Hned ze začátku jsme si zahráli na hoňku a proběhli se. Dvounožci se se mnou chtěli přivítat, ale já byl rozběhaný z hoňky, tak jsem se nenechal. Potom přijela Alex a dovezla nám mňamky na kousání a žužlání. Mooc se mi líbilo to Klei krást a hrát na hoňku v obyváku. Dvounočci se smáli a my řádili. Taky jsem potom měl pěknou žízeň., prý čím dýl se známe, tím větší kraviny vymýšlíme. Po krátkém odpočinku jsme se s Kleou pustili do dalších hrátek a hráli si dokud mě neodlovili ať si odpočinu. Po obědě jsme šli na prochajdu. Napřed jsme navšívili takové velké čtyřnožce, co pečou koblížky, nebo jak to ta panička říkala, když jsem chtěl zkusit, co to tam mají voňavého. Jo a prý jsou to koně.Po krátkém seznámení jsme s paničkou Alex a Kleou pokračovali do lesa. Napřed jsme chtěli jít na louku, kam jezdily paničky s koníkama, ale byl tam led, tak jsme to vzali na druhou stranu do lesa. Celou cestu jsem si hlídal Kleu. Kam šla ona, tam jsem šel taky, co očuchala musel jsem taky a když chtěla zkoušet blivajzy já taky. Panička říkala, že mi pěkně kazí výchovu v nežraní blivajzů, ale mě je to jedno. Bylo to super. Jen Klei se svýma krátkýma nožičkama nestačím. Ale až ji dorostu, tak ji proženu. Domů jsme přišli jako blátivé koule. Paniččina maminka mi chtěla dát nějakou svačinku,ale sotva jsem přišel, tak jsem usnul. Aspoň nebudu tlouštík, protože jsem dostal dobrotky hned po příjezdu. Jo a ještě jsem se pěkně předved. Když si všichni mysleli, že se na postel nedostanu, já se tam vyškrábal. Všichni měli radost, ale to co následovalo už se některým moc nelíbilo. Prostě jsem si čapnul a počůral madraci. To jsem ale koumes,co? Ještě, že jsem tak malý a nemůžou se na mě zlobit. Večer nás zase vyzvedl nemocný páníček a jelo se domů. Už tak moc v autě nezpívám. Páníci mysleli, že budu spinkat celou noc, ale já nemohl spát. Panička mi dala prášek proti červíkům a myslela si, že z něj mám bolení. Jenže večer jsem se vyblinkal do pelíšku a k údivu paničky to byl nějaký knoflík z čalounění. Prostě mě tlačil v bříšku. Prohvízdal jsem celou noc, než mi bylo líp. Takže je panička docela grogy. Jen nechápe, kde jsem ten knoflík našel a zbaštil. Prostě záhada. Na dnešek je v plánu malá procházka a kurýrování nemocného páníčka. Snad už nebudu nic blinkat. Haf